Úvodní stránka » Aktuální informace » Klinické studie

Dne 29.června 2011 se pod záštitou Státního ústavu pro kontrolu léčiv ve spolupráci s Koalicí pro zdraví uskutečnil seminář o klinických zkoušeních. Program je možno stáhnout zde.

Obrázky si prohlédněte v galerii http://www.k-data.cz/koalice/galerie/zkouseni/index.htm

 

OBECNĚ O KLINICKÝCH STUDIÍCH
 
 
Co to jsou klinická hodnocení u léčivého přípravku?
Klinické hodnocení (též se někdy užívá termín „klinická studie") je systematické testování léčivého přípravku prováděné na pacientech či na zdravých dobrovolnících, jehož cílem je:
 
  • prokázání a ověření léčivých účinků přípravku
  • zjištění jeho nežádoucích účinků
  • určení farmakokinetických parametrů

Posuzování návrhů studií, které mají být v ČR realizovány, nezávisle na sobě provádí Státní ústav pro kontrolu léčiv a nejméně jedna etická komise. Posuzování hodnoceného léku a stavby studie provádí odborní pracovníci SÚKL ve spolupráci s odborníky v daném klinickém oboru, pro který je lék určen. Předmětem posuzování je zejména zhodnocení poměru risk/benefit  pro pacienty, vědecké opodstatnění provádění daného klinického hodnocení, dále pak zhodnocení kvality používaných léčivých přípravků a posouzení uspořádání studie, aby jejím provedením mohla být získána objektivní a kvalitní data a údaje. Etické komise se zaměřují zejména na zajištění ochrany a práv zařazovaných pacientů či zdravých dobrovolníků. Posuzují etické aspekty studie a opodstatnění jejího provádění, zajišťují informovanost pacientů či zdravých dobrovolníků, kvalitu a etičnost náborových materiálů, zajišťují pojištění zařazovaných subjektů, podávají návrhy na výši kompenzací a odměn a v neposlední řadě se vyjadřují k volbě zkoušejících = lékařů a vhodnosti vybraného  pracoviště. Aby studie mohla být v ČR zahájena, je potřebné mít jak souhlas SÚKL, tak souhlas etické komise, v případě multicentrických klinických hodnocení také souhlas etické komise pro multicentrická hodnocení a pro každé centrum (pracoviště) i souhlas místní etické komise. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Co je Správná klinická praxe?
Standard pro plánování, provádění, vedení, monitorování, auditování, zapisování, analyzování a hlášení klinických hodnocení, který zajišťuje, že údaje a nahlášené výsledky jsou věrohodné, přesné, a že jsou chráněna práva a integrita subjektů hodnocení i důvěrnost údajů o subjektech hodnocení. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
  
Co je to randomizace?
Náhodný výběr, tedy proces náhodného přiřazení subjektu hodnocení k jedné z léčebných skupin. Smyslem randomizace je omezení předpojatosti a zvýšení validity získaných dat.
(zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
 
Co je multicentrické klinické hodnocení?
Klinické hodnocení prováděné podle jednotného protokolu, ale na více než jednom pracovišti, a tedy prováděné  více než jedním zkoušejícím. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
  
Co znamená informovaný souhlas?
Proces, ve kterém subjekt dobrovolně potvrzuje svou ochotu podílet se na konkrétním klinickém hodnocení poté, co byl informován o všech aspektech klinického hodnocení, které jsou důležité pro rozhodnutí subjektu zúčastnit se studie. Informovaný souhlas je dokumentován formou písemného, podepsaného a datovaného formuláře informovaného souhlasu. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
 
Co znamená označení klinické studie - zaslepení (Bliding/Masking)?
Postup, při kterém jedna nebo více stran v klinickém hodnocení není informována  o začlenění do léčené skupiny. Jednoduché zaslepení se obvykle týká subjektů klinického hodnocení, kteří nejsou informováni o začlenění do léčené skupiny, a dvojité zaslepení se obvykle týká subjektů, zkoušejícího(cích), monitora a v některých případech analytika údajů. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
  
Co jsou to studie bioekvivalence?
Bioekvivalenční studie, prováděné s cílem prokázat porovnáním farmakokinetických vlastností léčivých přípravků jejich terapeutickou srovnatelnost, tvoří v rámci klinického hodnocení specifickou skupinu. Tyto studie mají většinou stereotypní uspořádání a nelze je jednoznačně zařadit do žádné z typických fází I-IV klinického hodnocení. Testované i srovnávací přípravky používané v bioekvivalenčních studiích mohou přitom být registrované nebo neregistrované v ČR. Klinické hodnocení v případě bioekvivalenčních studií je většinou prováděno na zdravých dobrovolnících. Vlastnosti referenčního přípravku jsou obvykle dobře známé, vlastnosti testovaného přípravku se s ohledem na analogické složení od referenčního přípravku příliš neliší. Podání testovaného a referenčního přípravku bývá nejčastěji jednorázové nebo krátkodobé. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
  
Je střední Evropa pro farmaceutické firmy z celého světa lákavá pro provádění klinických studií?
Podle počtu předkládaných žádostí v ČR, pravděpodobně ano. V ČR je řada vysoce kvalifikovaných pracovišť, která jsou schopna zadavateli poskytnout záruku kvalitně provedené studie v souladu se správnou klinickou praxí a zajistit platnost a správnost získaných údajů. Dalšími faktory je i ochota pacientů zúčastňovat se studií a vyšší počet pacientů s některými typy onemocnění, pro něž se nové léky testují. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
  
Kdo hradí náklady na studie?
Náklady na studii hradí zadavatel studie, tedy ten subjekt, který studii realizuje. Většinou jsou to zahraniční (nadnárodní) farmaceutické společnosti, jejichž záměrem je zkoušený lék uvést v budoucnosti na trh. Odpovídá to povaze většiny studií, neboť v ČR převažují studie mezinárodní, probíhající na více pracovištích (tzv. multicentrické). Menší množství tvoří tzv. akademické studie, které jsou zadávány lékaři nebo odbornými společnostmi a financovány např. z grantů. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
  
Jak často se stává, že lék, který úspěšně projde klinickou studií, pak v praxi prokáže takové nežádoucí účinky, že musí být stažen z trhu?
K tomu, aby závažné nežádoucí účinky a z nich vyplývající rizika léku vedly ke stažení léku z oběhu, nedochází příliš často. Mnohem obvyklejší je, že se provádí úprava podmínek používání přípravku, která se promítne do průvodní informace o léku (příbalová informace a souhrn údajů o přípravku). Takové situace SÚKL veřejně komunikuje.
Ačkoliv případy stažení přípravku nejsou příliš časté, jsou nevyhnutelné z toho důvodu, že klinické hodnocení léku se provádí za velmi přísných podmínek a obvykle zdaleka neodpovídá běžnému způsobu používání léku v praxi. V průběhu studie se pečlivě hlídá např. výběr pacientů, správné užívání léku, souběžná léčba jinými léky, nesmí se užívat žádné doplňky stravy, pít alkohol apod., což lze v běžné praxi ohlídat velmi obtížně. Navíc klinické studie jsou časově omezené, a řada nežádoucích účinků se prokáže až po dlouhodobém používání léků. Některé nežádoucí účinky lze identifikovat již v průběhu klinických studií. Jde zejména o takové účinky, které vyplývají z charakteru účinné látky obsažené v léku. Některé se projeví až v běžné praxi. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
  
Jaká rizika obecně hrozí při testování nového léku?
V klinických studiích, kdy podávání léku ještě není dostatečně prověřeno na velkých souborech pacientů, určité riziko existuje. Toto riziko vyplývá především z charakteru léku a typu studie. Nejčastějším rizikem pro pacienty je to, že lék způsobí neočekávané nežádoucí účinky, které mohou být velmi závažné (např. vystupňovaná forma alergické reakce) nebo lék není pacientem snášen. Nejčastějším rizikem pro zadavatele je to, že lék nebude účinný nebo že z důvodu neúměrně vysokých rizik bude muset být zastaven jeho další vývoj a používání.
Při klinickém hodnocení léčiv nelze některá rizika předem vyloučit. Testovaný lék obvykle není prozkoumán tak, aby byly v dostatečné míře známy všechny jeho vlastnosti při použití u člověka. Na základě výsledků testování léků na zvířatech lze mnohá rizika identifikovat, avšak u některých skupin léků lze údaje získané u zvířat převádět na člověka jen obtížně. Takovou skupinou jsou zejména léky zasahující do imunologických mechanismů, ovlivňující specificky "lidské" enzymatické systémy nebo působící u onemocnění, která nelze modelovat u experimentálních zvířat. Jak je již zmíněno výše, v žádné klinické studii, ani potom, při běžném použití léku, nelze zaručit jeho absolutní bezpečnost. V klinických hodnoceních musí být účastníci vždy o předpokládaných rizicích předem informováni.
(zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
  
Zkouší se i u nás léky na zdravých dobrovolnících?
Studií, v nichž je zcela nová látka poprvé podána člověku, je v ČR prováděno velmi málo, ročně méně než 10. V takovém typu studií jde většinou o velmi malé počty účastníků, cca 24 v každé studii a účastníci obvykle dostávají finanční odměnu. Výše částky však není předmětem posuzování SÚKL a tyto údaje k dispozici nemáme. Tento typ studií obvykle probíhá na specializovaných pracovištích při stálém sledování dobrovolníků, kterým byl lék podán, aby mohla být v případě potřeby poskytnuta odpovídající neodkladná zdravotní péče.
Nejčastěji jsou u nás zdraví dobrovolníci zařazováni do studií bioekvivalenčních a studií farmakokinetiky (studie, kdy se po podání léku zjišťují jeho hladiny léku či jeho metabolitů v krvi, případně metabolity v moči. Zjišťuje se, jak dlouho lék zůstává v organismu, jak se vylučuje a kudy).
Charakter a zaměření prováděných studií se v posledních letech výrazně nemění - převažují mezinárodní multicentrická klinická hodnocení (studie) III. fáze, která jsou zaměřena hlavně na použití v onkologii a při kardiovaskulárních onemocněních. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Jaké jsou fáze testování?
I. fáze představuje studie/klinická hodnocení s prvním podáním léčivého přípravku lidským subjektům, nejčastěji  zdravým dobrovolníkům. V těchto klinických hodnoceních se  zjišťuje, jak je nová látka lidským organismem tolerována, případně jaký je její osud v organismu. Začíná se podáváním nízkých dávek, které se postupně zvyšují a hledá se maximální tolerovatelná dávka., Použité dávky se určují extrapolací z pokusu na zvířeti. Výzkum na zdravých dobrovolnících se neprovádí, je-li podání látky zdravému člověku vysoce nevhodné (např. u cytostatik). Počty zařazovaných subjektů jsou nízké (desítky zdravých dobrovolníků).

II. fáze - látka se poprvé podává v dané indikaci malému počtu vybraných, přesně definovaných nemocných (desítky až stovky). Ověřují se léčebné účinky na lidský organismus, hledá se vhodná dávka a zároveň se shromažďují i další údaje, např. o chování v organismu a snášenlivosti.

Potvrdí-li se v této fázi dobrá účinnost a přijatelně nízký výskyt nežádoucích účinků, přechází se do III. fáze. To jsou již studie s velkým souborem  zařazovaných osob (stovky až tisíce pacientů), které mají na velkém počtu pacientů prokázat účinnost léčivého přípravku. Tedy upřesní, zda nový lék je u zvoleného onemocnění, určené skupiny pacientů a při zvoleném způsobu podávání účinný. Studie zároveň poskytnou další informace o bezpečnosti hodnoceného přípravku.

V ČR jsou převážně organizovány mezinárodní (účastní se více zemí) multicentrická (probíhá ve více centrech) klinická hodnocení (studie) III. fáze, která jsou zaměřena na širokou škálu indikačních oblastí. V posledních letech jsou klinická hodnocení nejvíce zaměřena na oblast onkologických, kardiovaskulárních a v poslední době i neurologických onemocnění.

Projde-li nový lék úspěšně všemi fázemi klinických hodnocení, lze všechny výsledky testování předložit k registraci léku státní autoritou (některé léky registruje v ČR Státní ústav pro kontrolu léčiv, SÚKL, některé jsou registrovány Evropskou lékovou agenturou, EMEA). Po zaregistrování je možné používat přípravek v České republice při poskytování zdravotní péče.

Uvedením do zdravotní péče však sledování nového léčiva nekončí.

Ve IV. fázi se shromažďují informace o výskytu nežádoucích účinků, o účincích při dlouhodobém podávání, nové informace o možných interakcích s jinými léky, o podávání speciálním skupinám osob jako jsou např. staří lidé, děti, gravidní ženy, dialyzovaní pacienti apod. V dlouhodobých studiích se např. sleduje, jak léčivo ovlivňuje mortalitu pacientů, tj. zda jeho podávání prodlužuje jejich život a zlepšuje jeho kvalitu (či naopak). (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Jak hledat v databázi klinických studií?
Databáze klinických studií obsahuje informace o studiích povolených v České republice od roku 2008. Klinické studie (klinická hodnocení) slouží k prokázání bezpečnosti, účinnosti nebo jakosti nových léčivých přípravků. (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv)
 
 

 

VYSVĚTLIVKY:
zadavatel – název společnosti, která klinické hodnocení realizuje
číslo protokolu – identifikační číslo zadavatele pro dané klinického hodnocení
EudraCT number – evropské identifikační číslo pro dané klinické hodnocení
subjekt hodnocení – pacient nebo zdravý dobrovolník zařazený do klinického hodnocení
double – blind – dvojitě zaslepené (ani zkoušející, ani subjekt hodnocení neví jakou léčbu dostává)
randomizace – náhodné přiřazení subjektu hodnocení k léčbě
multicentrické klinické hodnocení – studie probíhající dle jednoho protokolu na více centrech (může probíhat v ČR i mimo naši republiku) a je prováděna více zkoušejícími
placebo – lék bez účinné látky
MEK = Etická komise pro multicentrická klinická hodnocení
studie bioekvivalence – studie prováděné s cílem prokázat porovnáním farmakokinetických vlastností léčivých přípravků jejich terapeutickou srovnatelnost

Aktuální informace

14.6.2017

Iluze pro voliče

archiv

 

Poslanecká sněmovna 18. února 2011