Úvodní stránka » Aktuální informace » Konference o informovaném souhlasu

MÁME, CO JSME CHTĚLI?

 Říká se: „dávej pozor, co si přeješ, může se ti to splnit“.  Pokud jste to nezažili, je těžké si představit strach pacienta, který byl posouván skrz zdravotnický systém a přitom mu nikdo neřekl, co se s ním děje a co má očekávat. Pak fantazie hraje svou roli a pacient si představuje jen to nejhorší, co kdy kde slyšel od známých nebo někde četl. Z čeho máme největší strach – z bolesti. Když to bolí, víme, že je zle, a chceme vědět, kdy to přestane. A tak jsme za pacienty bojovali o to, aby se s námi komunikovalo a aby pacient měl potřebné informace o své diagnóze, o léčbě a všem, co s tím souvisí. Postupně se nám toto přání splnilo. Nyní máme tolik informací, že ani nevíme, co s nimi. Pacient má právo spolurozhodovat o své léčbě, i když tomu málokdy pořádně rozumí a na štěstí se i nadále může spoléhat na doktory. Sepsaly se informované souhlasy, kterým by měl pacient rozumět a podle kterých by se měl rozhodovat. Osobně jsem se s tím jednou setkala u celkem běžného výkonu – informovaný souhlas měl tři hustě popsané stránky, které mi sestra přinesla a řekla: „Rychle to podepište, už na vás čekají.“ Stihla jsem se na to jenom zběžně podívat, přičemž na mě vyskočilo několik možných následků výkonu, a byla jsem z toho tak vyděšená, že jsem měla chuť utéct bez zákroku.

Jako pacienti jsme chtěli informovaný souhlas, ale dnes nám není naprosto jasné, pro koho se píše, jestli pro pacienta, nebo pro jeho právníka. Splnilo se nám, co jsme si přáli a hrůza z toho, že člověk neví, co s ním bude, nebo ta hrůza z toho, že ví, co všechno, o čem neměl ani tušení, se může přihodit, nás vedla k úvahám, že nevíme, co je horší.

V roce 2009 jsme pořádali první konferenci o informovaném souhlasu s dohodou účastníků, že se opět na tohle téma někdy v budoucnu sejdeme. To „v budoucnu“ bude

29. listopadu 2012 v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (Sněmovní 1),

kde budeme hledat nějakou rozumnou cestu k tomu, kolik je nutné pacientovi sdělit, a kdy se už zbytečně straší. Splnilo se nám, co jsme si přáli, ale tentokrát až přespříliš. Teď by asi bylo dobré hledat nějakou rozumnou střední cestu.

Bezplatná registrace na parlament@koaliceprozdravi.cz

 

 

Poslanecká sněmovna 18. února 2011