Úvodní stránka » Aktuální informace » Neviditelné miliardy za léčbu "zdarma"

Neviditelné miliardy za léčbu "zdarma"

Hospodářské noviny | 5. 4. 2018 | Rubrika: Názory | Autor: Julie Hrstková

Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, říká Listina práv a svobod. Bezplatná zdravotní péče ovšem neznamená, že také půjde o péči nejlepší nebo nejmodernější. K té se pacienti proto snaží dostat jinak, přičemž nedílnou součástí této snahy jsou i přímé platby, které jsou v tuzemském systému na hraně zákona nebo i za ní. A je jedno, jestli jde o sponzorské poplatky ambulancím, o platby do nadací nemocnic za lepší ortopedické náhrady, platby za oční čočky nebo o jasně nelegální přímé „všimné“ do kapes lékařů. V tzv. šedé zóně nadstandardů, které již dávno nezahrnují pouze pokoj se sociálním zařízením a televizí, se ročně protočí desítky miliard korun.

Navzdory této praxi se většina politiků tváří, že zdravotnictví je v plné kvalitě zdarma pro všechny. A když se někdo pokusí nadstandardy legalizovat, naráží na problémy. V roce 2011 se pokusil nadstandardy dostat do zákona tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger, Ústavní soud však o dva roky později označil tento pokus za nezákonný. Nenapadl však přímo existenci nadstandardní péče, ale zvolenou legislativní formu. V roce 2015 Senát zamítl další návrhy, které by umožňovaly oficiální platby pacientů. Tento stav trvá dodnes.

Politici se nedokážou shodnout, co vlastně je a není nadstandardem. Nikdo nezpochybňuje, že se kvalita ošetření pacientů po zavedení nadstandardů nesmí zhoršit a že by i nadále součástí bezplatného zdravotního ošetření měla být implementace nejnovějších poznatků lékařské vědy. Jenže jak to definovat? Jestliže je rozdíl mezi lehkou a těžkou sádrou jednoduše pochopitelný, v případě očních čoček, endoprotéz či prsních implantátů se už musí pacient spolehnout na to, že mu lékař skutečně doporučí to nejlepší – a klidně může jít o subjektivní hodnocení. Přesto často zaplatí – a rád.

Pak je tady ale otázka nejmodernější léčby, která se kromě lepších účinků vyznačuje také tím, že je výrazně dražší. Má být placena z veřejného zdravotnictví? Jde třeba o biologickou léčbu, která znamená často rozdíl mezi kvalitním životem bez omezení a živořením. Je fér, že na ni dosáhnou například pacienti s degenerativním onemocněním kloubů a zad často až ve chvíli, kdy už mají velká zdravotní omezení, k nimž by při časném nasazení léčby vůbec nemuselo dojít?

I lékaři přiznávají, že na všechny se nedostává už nyní a že s rozvojem nových, velmi drahých léčiv se bude nerovnost přístupu k moderní léčbě prohlubovat. Řešení je politicky, lidsky i eticky náročné a jednoduchý recept neexistuje. Jsou země, které nejmodernější léčbu nehradí vůbec nikomu, aby se dostalo všem standardní péče zdarma. V jiných státech si lze přikoupit komerční připojištění, které pokrývá nejen výběr lékaře, ale i některé drahé moderní preparáty.

Z loňského průzkumu společnosti SC&C pro Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu vyplynulo, že 69 procent lidí by podpořilo ne příliš vysokou finanční spoluúčast u méně závažných nemocí, pokud by se tím zvýšila dostupnost nákladné péče. Je to jedna z možností, kterou by politici měli vzít v úvahu. Placené zdravotnictví možná není vždy tak úplně fér. To samé ale platí i o současné situaci, kdy se pacient musí často pohybovat v šedé zóně plateb a známostí.

***

Lékaři přiznávají, že na všechny se nedostává už nyní a že s rozvojem nových, velmi drahých léčiv se bude nerovnost přístupu k moderní léčbě prohlubovat.

Jaký máte názor na spolúčast? Jsou možnosti zrušení úhrady za volně prodejné léky do určitého limitu, nebo komerční připojištění na nákladnou léčbu vhodným řešením? Ktará možnost je přijatelnější? Bylo by to levnější než sponzorské dary nebo příme úplatky?

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.