Úvodní stránka » Neviditelné miliardy za léčbu "zdarma"

Neviditelné miliardy za léčbu "zdarma"

Hospodářské noviny | 5. 4. 2018 | Rubrika: Názory | Autor: Julie Hrstková

Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, říká Listina práv a svobod. Bezplatná zdravotní péče ovšem neznamená, že také půjde o péči nejlepší nebo nejmodernější. K té se pacienti proto snaží dostat jinak, přičemž nedílnou součástí této snahy jsou i přímé platby, které jsou v tuzemském systému na hraně zákona nebo i za ní. A je jedno, jestli jde o sponzorské poplatky ambulancím, o platby do nadací nemocnic za lepší ortopedické náhrady, platby za oční čočky nebo o jasně nelegální přímé „všimné“ do kapes lékařů. V tzv. šedé zóně nadstandardů, které již dávno nezahrnují pouze pokoj se sociálním zařízením a televizí, se ročně protočí desítky miliard korun.

Navzdory této praxi se většina politiků tváří, že zdravotnictví je v plné kvalitě zdarma pro všechny. A když se někdo pokusí nadstandardy legalizovat, naráží na problémy. V roce 2011 se pokusil nadstandardy dostat do zákona tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger, Ústavní soud však o dva roky později označil tento pokus za nezákonný. Nenapadl však přímo existenci nadstandardní péče, ale zvolenou legislativní formu. V roce 2015 Senát zamítl další návrhy, které by umožňovaly oficiální platby pacientů. Tento stav trvá dodnes.

Politici se nedokážou shodnout, co vlastně je a není nadstandardem. Nikdo nezpochybňuje, že se kvalita ošetření pacientů po zavedení nadstandardů nesmí zhoršit a že by i nadále součástí bezplatného zdravotního ošetření měla být implementace nejnovějších poznatků lékařské vědy. Jenže jak to definovat? Jestliže je rozdíl mezi lehkou a těžkou sádrou jednoduše pochopitelný, v případě očních čoček, endoprotéz či prsních implantátů se už musí pacient spolehnout na to, že mu lékař skutečně doporučí to nejlepší – a klidně může jít o subjektivní hodnocení. Přesto často zaplatí – a rád.

Pak je tady ale otázka nejmodernější léčby, která se kromě lepších účinků vyznačuje také tím, že je výrazně dražší. Má být placena z veřejného zdravotnictví? Jde třeba o biologickou léčbu, která znamená často rozdíl mezi kvalitním životem bez omezení a živořením. Je fér, že na ni dosáhnou například pacienti s degenerativním onemocněním kloubů a zad často až ve chvíli, kdy už mají velká zdravotní omezení, k nimž by při časném nasazení léčby vůbec nemuselo dojít?

I lékaři přiznávají, že na všechny se nedostává už nyní a že s rozvojem nových, velmi drahých léčiv se bude nerovnost přístupu k moderní léčbě prohlubovat. Řešení je politicky, lidsky i eticky náročné a jednoduchý recept neexistuje. Jsou země, které nejmodernější léčbu nehradí vůbec nikomu, aby se dostalo všem standardní péče zdarma. V jiných státech si lze přikoupit komerční připojištění, které pokrývá nejen výběr lékaře, ale i některé drahé moderní preparáty.

Z loňského průzkumu společnosti SC&C pro Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu vyplynulo, že 69 procent lidí by podpořilo ne příliš vysokou finanční spoluúčast u méně závažných nemocí, pokud by se tím zvýšila dostupnost nákladné péče. Je to jedna z možností, kterou by politici měli vzít v úvahu. Placené zdravotnictví možná není vždy tak úplně fér. To samé ale platí i o současné situaci, kdy se pacient musí často pohybovat v šedé zóně plateb a známostí.

***

Lékaři přiznávají, že na všechny se nedostává už nyní a že s rozvojem nových, velmi drahých léčiv se bude nerovnost přístupu k moderní léčbě prohlubovat.

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.